Hlavní partneři.
Pro zobrazení potřebujete plug-in. Můžete si jej stáhnout zde:
Download Flash Player.

P
Člen Evropského svazu parketářů
a podlahové techniky - EUFA P+F
 hod.

Ohlédnutí po dvaceti letech


Úplné znění rozhovoru, které se z důvodu místa nevešlo do tisku.

V letošním roce tomu bude již dvacet let, kdy došlo ke vzniku prvního z cechů zabývajícího se problematikou pokládky podlah. O úplných začátcích vzniku tohoto společenství a nejenom o nich si dnes budeme povídat se současným předsedou Cechu Parketářů a podlahové techniky ČR, panem Pavlem Drápalíkem, který je jeden z mála, kdo tyto úplné začátky osobně pamatuje a doposud v oboru stále aktivně působí.

V roce 2017 oslaví Cech parketářů a podlahové techniky 20 let od svého založení. Mohl byste krátce popsat jeho vývoj až do současnosti a které momenty byly v jeho činnosti zlomové?

O vzniku cechu toho bylo v minulosti napovídáno mnoho a bohužel většinou od těch, kteří tuto dobu nezažili a většinou o ní jenom od někoho slyšeli. Ti co mne znají dobře vědí, že než něco řeknu, dobře si to ověřím a vždy mám i příslušné písemné doklady nebo v horším případě jejich kopie. Nechci však dnes čtenáře zahlcovat údaji a popisovat vše co se kdy událo, ale ve stručnosti se jen pokusím o stručnou rekonstrukci toho, co bylo.

Na úplném počátku nebylo slovo, jak by řekl klasik, ale pouhá a obyčejná zahraniční stáž ve Španělsku. Vše tedy už vlastně začalo v roce 1996, kdy se zúčastnilo 18 začínajících podlahářů – parketářů školení u firmy DEVA v Madridu. Zde se tito účastníci seznámili nejenom s novými technologiemi při realizaci dřevěných podlah, ale i s tím co bylo vlastně tím hlavním impulsem, kterým bylo seznámení se s profesionální prací a organizací řemeslníků v cizích zemích. Ti co tam tenkrát u toho byli jasně a zřetelně viděli, rozdílnou úrove? firem, které byly členy Asociace parketářských firem a těch parketářů, co v ní nebyli. Od myšlenky byl pak už jen rychlý krok k založení Cechu parketářů. Stalo se tak v hospůdce ,, Toreadorů´´ u náměstí Plaza Mayor v Madridu. Po návratu domů však organizátoři zjistily, že k založení společenství nebo cechu nestačí si jenom plácnout rukama, ale vše musí mít svůj řád. Vlastní cech tak oficiálně vznikl až o něco později, jako samostatná sekce u tehdy fungující České dřevařské společnosti – zřízené v rámci VTS (Vědecká technická společnost). Ustavující sněm se tak oficiálně konal až 22. května 1997 v Praze na Novotného lávce. Byla to tehdy velká sláva, kterou natáčela i Česká televize. V té době to bylo něco převratného, neboť cechy jako takové oficiálně ještě neexistovaly. Založení se zúčastnilo 40 firem a jednotlivců, kteří byly následně rozděleni podle zkušeností na členy a čekatele. Prvním předsedou byl zvolen Ing. Jiří Dvořák, který byl evidentně otcem myšlenky toho všeho.

V prosinci 1997 vznikl druhý cech – Cech podlahářů, pod vedením pana Miroslava Matuchy a měl 3 členy. V roce 1999 došlo po vzájemném ujednání obou cechů k jejich sloučení pod společným názvem Cech podlahářů a parketářů ČR. Poměr členů jednotlivých cechů byl 7 : 44. Předsedou sloučeného cechu zůstal Ing. Jiří Dvořák a pan M. Matucha se stal místopředsedou. V roce 2001 se cech stal členem Hospodářské komory. Následně byl do cechu na Valné hromadě konané v Chlumu u Třeboně (v říjnu 2001) začleněn i obor průmyslových podlah. Tehdy se jednalo o dalších 12 firem, jejichž mluvčím byl i pan Mgr. Štumpa.

Po pěti letech aktivní práce v březnu 2002, předal Ing. Dvořák předsednictví p. Matuchovi. Cech měl tehdy už 66 aktivních členů a několik čekatelů. Následovalo přesně to, co praví staré přísloví, že ,,nové koště dobře mete´´. Nový předseda prosadil například změny v přijímání nových členů zrušením ,,čekatelství´´, čímž došlo k ztrátě kontroly nad kvalitou nově přijímaných členů. Dalším novým zásahem bylo i zřízení cechovní kanceláře se sekretářkou aj. Tyto na oko líbivé novinky však postupně nadměrně vyčerpávaly cechovní pokladnu, což vedlo k částečnému útlumu činnosti a nespokojenosti členské základny.

Postupně pak došlo k rychlé obměně předsedů a představenstva, což následně na jaře 2005 vyvrcholilo opětným rozdělením cechu, kdy se více než 1/3 jeho členů rozhodla k návratu k původním zásadám a cílům, jež si stanovili při založení v květnu 1997, a z cechu odešla. Od té doby jsou u nás opět cechy dva – Cech parketářů a podlahové techniky ČR a Cech podlahářů.

Cech parketářů je aktivní především v posledních několika letech – co všechno jste za tu dobu stihli, a co bylo pro vás nejdůležitější?

Neřekl bych, že cech a jeho členové jsou aktivní především v posledních letech. I přesto, že jsme prošli jakousi krizí a činnost v tomto období táhli pouze jednotlivci, dosáhli jsme několika významných úspěchů. To, že se to tehdy nedostávalo ven, tak jak by bylo asi zapotřebí, je pro nás poučení, co se do budoucna dělat nemá.

I přes toto útlumové období se nám podařilo vstoupit a udržet se v EUFA p + F ( Evropský svaz pro podporu vzdělávání mladých řemeslníků v oboru parketář – podlahář ). K tomu došlo sice už v roce 2004 na MEP – Mistrovství Evropy mladých parketářů v Holandsku. Členem tohoto Evropského svazu byl původně i Cech podlahářů, ale ať už z tohoto sdružení odešli z nezájmu o jeho činnost, nebo z pouhého důvodu neplacení členských příspěvků, od roku 2012 již v Evropském sdružení nejsou vedeni, což je dle mého názoru velká škoda.

V roce 2014 byl cech partnerem vzdělávacího střediska D.I.E.C. s.r.o., které uspořádalo MEP poprvé i v ČR. Mistrovství Evropy podlahářů do 25.let se koná každé dva roky v jedné z členských zemí Evropského svazu parketářů. Teoreticky vzato takovouto soutěž by naši podlaháři na našem území mohli opět přímo spatřit až za 22 let. Je veliká škoda, že tohoto srovnání kvality práce mladých podlahářů z celé Evropy nevyužila celá řada z pozvaných zástupců firem a hlavně odborných škol, které daly přednost účasti na ,, Podlahacupu´´ pořádaném ve stejném termínu Cechem podlahářů. Trefně toto zhodnotil jeden jejich člen, který pronesl slovo ,, Trucsoutěž´´.

Mistrovství, které se u nás konalo, samozřejmě není to jediné, co děláme, ale znamenalo to jakýsi předěl v naší činnosti. Rád bych se zmínil o pořádání několika Mistrovství republiky v pokládce parket, dále pak přípravě a účasti našich zástupců na MEP v Polsku, Rumunsku a naposledy i v Itálii. Rovněž se naši zástupci účastní i mistrovství Polska.

Při účasti na mistrovstvích Evropy mladých parketářů získáváte jistě i zajímavé informace o tom, jak si stojí řemeslo a jeho výuka u nás, případně kde jsou naše rezervy – jak by jste tyto poznatky shrnul?

Je třeba si uvědomit, že na tato Evropská klání mladých řemeslníků jsou obvykle vysíláni ti nejlepší z jednotlivých zemí, kteří musejí nejprve vyhrát domácí mistrovství. Tak je tomu například v sousedním Polsku ( vítězové MEP v roce 2014 ). V jiných zemích jsou zase soutěžící připravováni v odborných školách se specializací na parketářské řemeslo. Tato odborná příprava však také něco stojí a na tom většinou pokulhává příprava specialistů- mladých parketářů u nás. Dvou až tříměsíční specializovaná příprava před mistrovstvím, tak jak se tomu děje u nás, obvykle ve vlastní soutěži stačí na umístění pod bednou. Dalším problémem je to, že obvykle ani není z čeho vybírat, protože kvalita a přístup našich uč?ů, nebývá přímo vzorový. Když už se nějaký ten ,,talent´´ najde, tak zase není kdo, kde a vlastně i co a hlavně co by ten výcvik stál. To je problém naší země !!!!!!

Co je obecně v našem uč?ovském školství největší problém, jak to řešit ?

Problém našeho uč?ovského školství, dle mého názoru začal ve chvíli, kdy uč?áky převzalo od ministerstva průmyslu, ministerstvo školství. Tedy někdy v první polovině devadesátých let. Systém, který po desetiletí vcelku fungoval a stačil solidně dopl?ovat řemeslnické profese v obstojné kvalitě, byl sice nahrazen, ale dále však již nebyl řádně rozvíjen.

Pro příklad uvádím tuto historku. Po všemožných snahách a žádostech byli zástupci několika cechů přijati tehdejší ministryní školství. Tématem rozhovoru byla podpora a rozvoj uč?ovského školství. Nemá cenu vás unavovat detaily, ale co je jasné, že za cca půl hodiny jsme již stáli před budovou s ujištěním, že ,, je nutno se především věnovat vysokoškolskému vzdělávání a vědeckým disciplínám´´. Teprve až někdy poté přijde čas na řešení i uč?ovského školství. Co k tomu dodat. Od té doby už uběhlo mnoho let a situace je stále horší. Co je však již jisté, je to, že pracovní úřady se zapl?ují absolventy vysokých škol a v praxi nám naopak chybí už minimálně jedna generace kvalitních řemeslníků. Jak říkal můj dědeček – ,, vše musí být vyvážené a rozhodně ne jeden na úkor druhého´´.

Ptáte se na řešení? Školy ať si učí teorii, ale praxe musí být ve firmách. První vlaštovky už tu máme, protože velké firmy už své uč?áky mají. A v zahraničí se k tomuto systému urychleně vracejí.

Cech parketářů dlouhodobě podporuje nejen vzdělávání uč?ů, ale i odborné vzdělávání řemeslníků. Proč je pro vás tato činnost tak důležitá? Čím vším k ní přispíváte?

Naším cílem je dosáhnout stavu, kdy řemeslník bude kvalitně vybaven nejen po stránce praktické, ale i teoretické. Mnozí se domnívají, že je to v dnešním systému utopie a že při této snaze se pohybujeme s hlavou kdesi v oblacích.

Pravda je však taková, že se na nás, téměř už každodenně, obrací mnoho podlahářů, kteří žádají o pomoc nebo konzultaci, či radu se svými problémy. Je však i faktem, že jsme dotazováni celou řadou zákazníků, kteří mají problémy s podlahářem. Jak z tohoto stavu ven? Jednoznačně je to zkvalitnění práce a odborné vzdělávání řemeslníků. Cestou k vylepšení by mohlo být opětné uvedení Mistrovských zkoušek v život. V ČR jsou mistři v našem oboru pouze dva. Ti jediní totiž tehdejší možnost, která se naskytla před cca 15 lety, vzali vážně, mistrovské školy úspěšně absolvovali a diplomové práce, včetně zkoušky praktické úspěšně zvládli. Co ti další? Na rovinu řeknu, že stále pouze diskutují a diskutují. Našli se tudíž i tací, kteří si myslí, že by bylo nejlepší, aby ,, Pepíček si popovídal s Bohouškem a třeba Vašíkem, toto nazvali školením, nebo dvěma školeními a je to na světě – jsme Mistři řemesla´´, tak to je cesta do pekel a takoví ,,Mistři řemesla´´ budou k smíchu. Vše musí mít řád a každý by měl začít u sebe, nekecat a dokázat si, že na to mám. Mnozí kolegové si říkají - ,,co já, já už to dělám 20let, co by jste po mně chtěli, abych se zase začal učil - jste blázni´´. Těm kolegům bych vzkázal, že je potřeba především se rozhlédnout okolo sebe. Uvidí tak, že vedle sebe mají své syny nebo pokračovatele a těm je třeba dát důvěru – když už oni ,,staří´´ se na to necítí.

Jedním z nejvíce diskutovaných problémů, je cena podlahářských prací. Došlo v posledních letech k nějakému posunu?

Cena řemeslných prací, to je odvěký problém. Jak stanovit kvalitu díla, jak stanovit její parametry. To je dlouhodobý úkol našeho cechu, který dobře nemůže zvládnout jeden člověk, ale je tu nutná spolupráce. Tato činnost se nám dlouhodobě daří ve spolupráci s D.I.E.C. s.r.o. a s ÚRS. Z této spolupráce se daří aktualizovat ceny ve vztahu k novým technologiím a materiálům. Každým druhým rokem vydává D.I.E.C. s.r.o. SIC – Sborník informativních cen podlahářských prací a materiálů. Je to nejúčinnější způsob jak bojovat s meloucháři, kteří se na trhu podbízejí nereálnými cenami. SIC je významnou pomůckou při tvorbě ceny pro každého podlaháře.

Jak by jste shrnul současný stav a nejbližší cíle Cechu parketářů a podlahové techniky ?

Dalo by se říci, že se nám daří cech stabilizovat a postupně opět uvádět v podvědomí odborné veřejnosti.

Podíváte-li se na naše první Cechovní listy, je na nich napsáno ,, Členství v cechu zavazuje člena vykonávat svou řemeslnou činnost s profesní ctí a v duchu vzájemnosti´´. K tomu jsme se vrátili a snažíme se to i ctít. Ten kdo to nechápe, nebo s tím má nějaké problémy ať si jde svou cestou.

Naše řemeslné společenstvo má za cíl navrátit řemeslu společenské uznání. To však vyžaduje od každého člena vysokou profesionální odbornost a dovednost. K tomu je zapotřebí celoživotní vzdělávání a vzájemné předávání zkušeností. A to právě náš cech umož?uje. Významným úkolem je podpora propagace vzdělávání mladých řemeslníků. Je dobré, když si tato nastupující generace vštípí, že řemeslo není nic špatného a že něco umět, je pak radost i to dělat – protože s pěknou prací se pěkně i žije.

Jak 20. výročí založení cechu oslavíte?

Ptáte se jak a kde? Určitě ano, a možná tam, kde jsme začali – v Madridu v hospůdce ,,Toreadorů´´, neboť i my si často připadáme, že jsme v býčí aréně.

Děkuji za rozhovor

copyright © 2006 - Cech parketářů a podlahové techniky České Republiky | design © 2006 - dogfish.cz