Hlavní partneři.
Pro zobrazení potřebujete plug-in. Můžete si jej stáhnout zde:
Download Flash Player.

P
Člen Evropského svazu parketářů
a podlahové techniky - EUFA P+F
 hod.

Úplné znění článku - Několik kapitol z podlahářské praxe


Úplné znění článku, aneb co se do tisku již nevešlo.

Když si parketařina vyžádá kus srdce, na výsledku je to znát.

V minulých částech jsme se Vám na příkladech z praxe snažili ukázat, k jakým výsledkům až může vést snaha mnohých našich kolegů, ve snaze ušetřit na nákladech, či ignorovat vyzkoušené a především funkční způsoby pokládek nášlapných vrstev. Rozhodně jsme ale nepředstavily vše, co je možné na našich stavbách vidět. O tom až zase někdy jindy. Tentokrát zavítáme na opačnou stranu, zavítáme do vod, kde podlaháři nepracují s polotovary nakoupenými v některém z mnoha „zaručených“ obchodů s podlahovinami. Zavítáme tam, kde si své dílo povětšinou připravují od samého počátku z vlastních zdrojů a dodržování technologických zásad pokládky je jejich profesní ctí. Nebojte se, nebudeme mluvit o ufonech nebo bláznech, ale spíše o těch pár lidičkách, kteří na řemeslo a jeho provedení nekašlou a jsou do něho schopni vložit kus svého řemeslného srdce.

Dnes to také ani nebude o tom, že přizvaní „odborníci z firmy X“ přijeli, podlahu posoudili, provedli výbrusy a na závěrečné povrchové úpravy použili materiál od výrobce Y. O tom se přece píše všude. Všichni si pak plácají po ramenou, potřásají si rukama a podaří-li se toto někde na významné stavbě, třeba přijde i nějaké to ocenění v soutěži. Což o to, je-li to na nějaké nové moderní stavbě, obvykle to bývá v pořádku. Průšvihem však je, že se tento způsob práce stává jakousi módou i na historicky cenných objektech. Výsledkem pak jsou plochy vyrobené z více či méně úspěšně zhotovených napodobenin, kterými jsou naše specializované obchody přeplněny. Laika takováto díla obvykle nadchnou. Investor, který dílo v takovémto stylu schválil, čímž ušetřil, bude svými nadřízenými pochválen. Co však zbude odborníkům, a co historické budově samé? ?íká se tomu oči pro pláč. A co navíc? Tento styl je mnohdy podsouván i naší dorůstající mladé generaci řemeslnického dorostu. Parkety jsou sestavovány jako mozaika či spíše puzzle, bez jakýchkoliv spojů a lepí se přímo na konstrukční desku. Tento způsob však budoucí řemeslníky-specialisty, pasuje spíše na pouhé pokladače již hotových dílců. Ale o této problematice zase někdy jindy.

Dnes to bude o těch, co si uvědomují, že v době, kdy probíhá celá řada rekonstrukcí a přestaveb starých budov, mnohdy i z historického hlediska velmi cenných, je třeba mít na paměti, že právě ty historické konstrukce a jejich materiály tvoří onu hmotnou podstatu historické hodnoty budovy, která by měla přetrvat i po nutné modernizaci, dispozičních úpravách, či popřípadě jiných zásazích.

Podlaha, která dosloužila a pro mnohé byla dobrá tak na vykopání.

Mezi úspěšně provedené práce na záchraně kulturních památek v letošním roce, můžeme zcela určitě zařadit dokončenou opravu původní parketové podlahy v prostoru ložnice knížete Františka Josefa Auersperga na státním zámku ve Slati?anech.

Práce započaly již dávno před vlastní opravou, a to studiem v archivech zámku. Téměř mravenčí práce, kterou vykonal správce zámku, vedla ke zjištění, že parketová podlaha, která se v místnosti dochovala do dnešních dnů, pochází někdy z období poloviny 19.století. Poslední úpravy této plochy, byly provedeny kolem 1900 v souvislosti s celkovou obnovou interiérů za využití vybavení z paláce Colloredo-Mansfeld v Praze, který kníže František Josef Auersperg zdědil roku 1898 po své matce rozené C-M.

Dle vyjádření správce zámku, není znám žádný záznam o provádění jakýchkoliv dalších úprav nebo zásahů do podlahové plochy v tomto prostoru. Místnost tak, v nezměněné podobě, sloužila nejen samotným majitelům, ale od padesátých let stále slouží jako stálá expozice. A tak tomu má být i do budoucna.

Vzhledem k nepříznivému stavu podlahové plochy a velkému množství poškození jednotlivých parket, rozhodlo se vedení správy zámku, zrealizovat po provedení průzkumu stavu podlahové plochy, celkovou opravu nášlapné vrstvy parketové podlahy s cílem jejího zachování a plnohodnotného využití do budoucna.

Začínáme

Teprve po ukončení mravenčí práce v archivu zámku a po prostudování dochovaných plánků, mohlo být přistoupeno k provedení vlastního díla podlahářského.

Všem bylo jasné, že práce musí být provedeny na jeden pokus, protože stav vlastních parket byl tak zoufalý, že tyto se rozsypávaly snad již i pouhým pohledem.

Plocha nášlapné vrstvy této podlahy, jako celek, na první pohled vykazovala přítomnost nerovnosti povrchu (tvarová nejednotnost jednotlivých parket vzniklá jejich mechanickým poškozením). Jednotlivé parkety vykazovaly známky rozklížení, velkého množství prasklin, chybějícího materiálu, poškození dřevokazným hmyzem a se zcela jasně patrnými snahami zpevnit uvolněné části parket pomocí stavebních hřebíků, kterých bylo nakonec z plochy odstraněno 1286 ks.

Příčinu destrukce konstrukce parket odhalilo už vlastní provedení kontrolních sond. Parkety totiž evidentně nebyly vyráběny v žádné manufaktuře, ale byly produktem některé z truhlářských dílen. Z hlediska konstrukčního se jednalo o samonosné podlahové prvky, jejichž středová část je tvořena dvojicí dubových vlysů, které však vzájemně nejsou spojeny přeplátováním, jak je tomu obvyklé u těchto druhů parket, a vzájemně tak spolu netvořily nosný kříž parkety. V tomto případě tyto středové dubové vlysy byly vzájemně spojeny na vložené pero z měkkého jehličnatého dřeva. Nejednalo se tedy o systém známý z parket - tzv. Víde?ský kříž, ale pouze o jeho pohledové napodobení. Čtyři plochy ve tvaru trojúhelníků byly zhotoveny ze spárovky z javorového dřeva, a dopl?ovaly tak pravidelný čtvercový tvar parkety na rozměr cca 470 x 470 mm. Takto vzniklé čtverce pak byly olemovány dubovými vlysy širokými 29 – 32 mm. Celkový rozměr parket tedy byl cca 525x525 mm.

Při rozebírání bylo dále zjištěno, že na jedné z parket byl řemeslníkem učiněn tužkou záznam

9 ho února 1904

F Hofman truhlář

jest tato parketa položená

jsouct dělaný ze starejch novi

Jednoduchým výpočtem lze zjistit, že už před cca 113 lety byly tyto parkety považovány za staré a musely být opravovány, tvarově přizpůsobovány (seříznutí, hoblování) a dopl?ovány. O tom, že tyto parkety byly již v minulosti buď překládány, nebo byly použity dříve jinde, rovněž svědčí i nález prázdných otvorů po hřebících v spodní části frézování dubových lemů.

Dalším problémem vzešlým z konstrukce parket bylo již jejich rozebírání. Systém s vloženým perem jednotlivé prvky parkety hodně zeslabuje, což u dodatečně „opravovaných“ ploch pomocí stavebních hřebíků přitlučených shora, způsobuje jejich celkovou destrukci. To co by jinde sehrané partě řemeslníků trvalo sotva jeden den, zde to byly dny tři.

Označené a tvarově stabilizované parkety byly převezeny do dílny, kde se jim po dobu dvou měsíců věnoval specialista s restaurátorskou praxí. Z jeho rukou následně vzešly parketové dílce, které byly tvarově stálé, zpevněné a chemicky ošetřené. Díky tomuto přístupu se podařilo zachránit 98% původního dřevěného materiálu, který bylo možno nakonec vrátit zpět na místo.

Jako za pana knížete

Teprve až když je už vše hotovo a do místnosti je zpět nastěhován původní nábytek a obrazy, je možno posoudit jak to zde asi vypadalo v minulosti. I v tomto případě jsme měli trochu štěstí, protože ještě žije několik pamětníků oněch časů. Paní, dnes již devadesátiletá, které zde nikdo neřekne jinak než dobrý duch zámku, zde za mlada sloužila, tak jako její maminka, to řekla zcela jasně „ to by se panu knížeti líbilo, dobré řemeslo on dokázal ocenit“.

Na závěr snad zbývá poděkovat všem, co se na zdaru tohoto díla podíleli. Panu správci zámku, řemeslníkům z firmy Massive Floors s.r.o., kteří ve spolupráci se specialistou z Mistrovské školy řemesel a umění celé dílo zrealizovali. V tomto případě se podařilo zachránit před zničením kus původní historie.

?emeslu zdar

Pavel Drápalík

předseda cechu parketářů ČR

a

znalec v oboru dřevozpracování

copyright © 2006 - Cech parketářů a podlahové techniky České Republiky | design © 2006 - dogfish.cz