Hlavní partneři.
Pro zobrazení potřebujete plug-in. Můžete si jej stáhnout zde:
Download Flash Player.

P
Člen Evropského svazu parketářů
a podlahové techniky - EUFA P+F
 hod.

Několik kapitol z podlahářské praxe


Část patnáctá – Sportovní podlaha po česku.

V dnešní části našeho miniseriálu se opět pozastavíme nad stavem technologické a řemeslné zdatnosti mnohých našich kolegů podlahářů, ale tentokráte i techniků některých firem. Na toto téma se toho obvykle mnoho nepíše a to i přes fakt, že mezi podlaháři je tento stále živý problém předmětem mnohých diskusí a technici o nich na veřejnosti raději mlčí. Ti si obvykle někde v ústraní a hlavně potichu lížou pomyslné „utržené rány“ a doufají, že se to už nikdy v budoucnu nebude opakovat. Většinou to vše začíná vyhlídkou na provedení velké reprezentační plochy, se vším všudy co k tomu patří a hlavně opravdu pěkným referenčním skalpem do budoucna. Jenže od počátečních příprav, přes realizaci, až po naskočení financí na účet zhotovitele bývá dlouhá….mnohdy předlouhá cesta. Dnešní zamyšlení tedy opět začněme příkladem z praxe.

Zadání

Tentokrát se bude jednat o pomyslný podlahářský sen, a to o provedení dřevěné podlahy v nově postavené sportovní víceúčelové hale v jednom z našich krajských měst. Dle původního projektu se jednalo o zhotovení dřevěné masivní sportovní podlahy včetně podkladového roštu, která měla vyhovovat kritériím FIBA pro plochy sportovišť určených pro vrcholový sport. Plocha sportovní podlahy rovněž nebyla zanedbatelná, neboť se jednalo o cca 1 060m².

Realizace

Zhotovení vlastní sportovní podlahy bylo stavební firmou subdodavatelsky svěřeno odborné renovované podlahářské firmě, která dle referencí na internetu, měla tyto práce zvládnout bez zásadních problémů a v požadované kvalitě. Po upřesnění typu podlahy ( oproti původnímu projektu - realizační firma se zaručila a garantovala funkčnost a kvalitu dle zadání PD, včetně odvětrání), že práce i s navrženými úpravami provedla pokládku běžným vyzkoušeným způsobem, údajně dle předlohy (prospektu) jednoho nejmenovaného známého zahraničního výrobce. Nakonec vše bylo upřesněno a smlouva byla podepsána.

Jak bývá v našem stavebnictví zvykem, i v tomto případě však došlo k časovému skluzu, který posléze provázel i realizaci všech navazujících řemesel – jednoznačně byly práce prováděny ve spěchu a časové tísni.

Náš vlastní příběh započal až betonáží podkladové vrstvy v ploše haly (drátkobetonová deska tl.120 mm, dilatace v rastru max 6 x 6 m), která byla provedena v půlce prosince.

Po třech měsících si podlahářská firma najala odborníka, který provedl kontrolní měření vlhkosti podkladového betonu a následně konstatoval, že cca za deset dní bude možno zahájit pokládku dřevěné podlahy v sále. Dva týdny po měření nastoupil tým podlahářů, a za týden usilovné práce se mohlo lajnovat a dokončit lakování. Všem se ulevilo, neboť termín dokončení se podařilo splnit. Po několika úpravách bylo dílo nakonec i předáno.

Zkušební provoz

Po dokončení kompletací vnitřního vybavení byla hala slavnostně předána ke zkušebnímu provozu. Během této zkušební doby v hlavním sále haly probíhal nejen normální sportovní provoz, ale uskutečnil se zde například i mezinárodní zápas reprezentace mužů v basketbale. Dojem z nové sportovní haly byl pro veřejnost výborný, horší to však bylo už s názorem sportovců laiků, ale i profesionálů. Podlaha se při hře chovala nějak divně. Někde tvrdá, jinde zase moc pružná, míče odskakovaly zcela jinak, než měli, zcela evidentně nebylo něco v pořádku. A pak to přišlo. Po čtyřech měsících zkušebního provozu se v části plochy podlahy začalo objevovat vzedmutí v délce cca 7 – 8 m a o týden později byla v jednom pouzdře na stojan objevena voda. O vzniklém stavu byli provozovatelem informováni nejen zástupci stavební firmy, ale hlavně zhotovitel podlahy. O tom, že stav podlahy v hlavním sále sportovní haly je zcela evidentně nevyhovující se na kontrolním dni nakonec shodli všichni přítomní. Co však bylo příčinou tohoto stavu, v tuto chvíli zůstávalo záhadou.

Reklamace

Reklamace stavu podlahové plochy bylo zcela logickým vyústěním vzniklého stavu. Horší to však už bylo se stanovením příčiny vzniklého problému, neboť povrch podlahy v hale byl den ode dne horší a stále vykazoval větší a větší nerovnosti.

Zhotovitel se dušoval, že práce na kladení podlahy proběhly řádným a hlavně vyzkoušeným způsobem, a nikdy v minulosti si nikdo nestěžoval. Zástupce stavební firmy ve svém bádání šel ještě dál a za příčinu vzniklých poruch označil chybný způsob údržby pomocí mycího stroje, což dokládal nálezem vody v jednom z podlahových pouzder. Rovněž upozorňoval na nefunkčnost jednoho ze dvou podpodlahových ventilátorů. Vedoucí manažer haly tato tvrzení považoval za nesmyslné, protože provoz a údržba plochy probíhala předepsaným způsobem. Jeden ukazoval na druhého a nikdo nechtěl připustit své pochybení.

Šetření

Každá ze stran vzniklého sporu si samozřejmě opatřila své, více či méně problematiky znalé, specialisty, kteří se shodli pouze v jediném – příčinou destrukce podlahy je vlhkost. O tom, kde se tato vlhkost vzala si každá ze stran udělala svou teorii a té se držela jak klíště. Jedni tvrdily, že vlhkost do díla pronikla ze spodu zřejmě přes porušenou hydroizolaci – v těchto místech byl v minulosti rybníček a močál. Druzí tvrdili, že vlhkost se do díla dostala s vrchu – špatnou funkcí mycího stroje a své tvrzení se pokoušel přirovnat až k sabotáži, protože někdo odpojil jeden ze dvou malých ventilátorů vhánějících vzduch pod podlahu. Zástupci vedení sportovní haly se na základě vývoje jednání všech stran, rozhodli požádat o pomoc znalce s příslušnou specializací o stanovení příčiny vzniku poškození této sportovní podlahy.

Po pravdě se přiznám, že se od počátku nejednalo o jasný případ, protože jednotlivé strany uvolňovaly informace o průběhu realizace ne zrovna ochotně a něco se dokonce snažily ututlat zcela. Co bylo jasné, od samého počátku, byly pouze výsledky znalcem provedených měření. Z výsledků provedených měření a shrnutím informací od všech tří stran sporu, bylo možno dojít k stanovení příčiny vzniklé poruchy. Vybral jsem pro vás ty nejdůležitější údaje a obrázek o stavu si udělejte už sami.

- Betonáž podkladové desky

12. prosinec (drátkobetonová deska tl.120 mm, dilatace v rastru max 6 x 6 m)

- Měření vlhkosti specialistou

27 března (ve stavebním deníku uvedeno: naměřena vlhkost 2,7% (dle zhotovitele vyhovuje pro pokládku sport. podlahy – měřeno CM metodou

- Zahájení pokládky - 9.dubna zahájení pokládky roštu

- Dokončení pokládky nášlapné vrstvy - 15.dubna

- Předání díla - 24.dubna

- Zahájení zkušebního provozu - 6.května

Vám, kteří jste problematiky realizací podlah skutečně znalí už z těchto údajů může být poodhaleno to, co bylo příčinou poškození díla, ale věřte mi, to ještě nebylo všechno. Stavební deník se zápisy byl znalci poskytnut až cca dva týdny po zahájení šetření a to až na třetí urgenci.

Vlastní šetření začalo na první společné schůzce zástupců všech stran + zástupců magistrátu města.

Jako první krok byl posouzen celkový stav plochy podlahy a její rovinatost. Jako druhý krok byl posouzen stav dilatačních spár. V třetím kroku bylo přistoupeno k rozkrytí nášlapné vrstvy v místě vzedmutí a v blízkosti podlahového pouzdra v němž se v jako jediném objevila voda (cca 300 mm). Po zadokumentování stavu konstrukce roštu i nášlapné vrstvy podlahy byla provedena dvě kontrolní měření vlhkostí podkladového betonu ( CM a následně i váhová metoda) v těchto místech a následně i vlhkosti materiálu vlastní podlahy. Z výsledků provedených měření bylo jasně patrno, že veškeré naměřené hodnoty vlhkostí nevyhovují hodnotám, doporučeným v normách.

Naměřené hodnoty:

Vlhkost podkladového betonu (CM metodou) …………….. 2,4% a 2,2%

Vlhkost podkladového betonu (váhovou metodou) ………. cca stejné hodnoty – laboratoř

Vlhkost špalíků roštu ………………………………………. 21 %

Vlhkost latí roštu …………………………………………… 15,8% - 16,9%

Relativní vlhkost v prostoru roštu v místě rozkrytí ………… 77,8%

Nechci vás zahlcovat vším tím co se všechno okolo řešení tohoto problému dělo. S odstupem času a také po zchladnutí emocí některých jedinců došlo i k znalcem požadovaným předáním stavebních deníků a protokolů o provedených měřeních.

Závěr

Sice jsme přeskočili o něco dále, tak cca o jeden měsíc, za který už bylo možno stanovit na základě výsledků všech provedených měření, shrnutím výsledků zjištěných ve stavebních denících a jedné služební cesty do zahraničí k výrobci sportovních podlah, co bylo příčinou poruchy. No a když už něco je tvrzeno, tak to i musí být podloženo patřičnými důkazy – a také bylo.

Příčin bylo samozřejmě víc, ale uvedu zde pouze ty hlavní.

Jako tou hlavní a vše spouštěcí chybou bylo špatné vyhodnocení měření vlhkosti betonové desky pod dřevěnou konstrukcí. Technik „odborník“, který měření prováděl ve stavebním deníku uvedl, že naměřená hodnota 2,7% (CM metodou) - za cca týden je možno zahájit pokládku dřevěné podlahy, se zásadně zmýlil. Není mi jasné, že odborník v této pozici, ještě i v dnešní době, nerozeznává rozdíly způsobu měření pomoci CM a váhové metody !!! V normě jsou tyto dva rozdíly znázorněny přehlednou tabulkou. Jenom pro názornost – v hale bylo následně provedeno 16 kontrolních rozkrytí povrchu, v nichž byla provedena měření jednak CM i váhovou metodou. Z těchto výsledků následně kolega znalec specialista na betonové konstrukce, provedl orientační výpočet toho, kolik je v této podlaze ještě vody. Výsledek byl takový, že cca 7 měsíců od zahájení pokládky zůstlo v podkladové betonové vrstvě ještě asi 5 – 6 tisíc litrů vody, které byla zapotřebí z konstrukce odstranit.

Tak to je výsledek, který to vše spustil – žádná tlaková voda a poškozená hydroizolace nebo chybný způsob mytí povrchu podlahy. Jenže to zdaleka ještě není vše. Nyní je zapotřebí se podívat i na způsob provedení sportovní podlahy. Původně projektem požadovaná sportovní podlaha, která svými parametry vyhovuje požadavkům FIBA, byly realizační firmou pozměněna na sportovní podlahu jedné známé a renomované zahraniční firmy s příslušnými certifikáty a doporučeními s jejímž provedením má firma už zkušenosti. V každém případě měly být dodrženy požadované parametry.

Skutečnost však byla „trochu“ odlišná. Přímo na betonovou plochu byly v řadách (osově cca 600mm od sebe) nalepeny dřevěné špalíky (130 x 130 x 55mm) opatřené nátěrem zelené barvy. Na tyto špalíky byly umístěny pryžové podložky o síle 10 mm a na tuto pryž byly položeny sololitové destičky ( 1 – 5 ks), které dle potřeby sloužily k požadovanému vyrovnání plochy. Na tyto sololitové destičky pak bylo pomocí nastřelené sponky upevněno hoblované prkno (95 x 16 x d mm) bez jakéhokoliv chemického ošetření. Napříč na tuto konstrukci pak byly pomocí nastřelených sponek upevněny podkladová prkna stelného rozměru s mezerami cca 50 mm od sebe, opět bez jakéhokoliv chemického ochranného nátěru. Na takto vzniklou plochu byla položena ochranná PU fólie a na ní byla nainstalována třívrstvá dřevěná podlaha se zaklapávacími zámky, Tato nášlapná vrstva byla upevněna pomocí nastřelených hřebíčků 40mm dlouhých. Takto vzniklý podlahový sendvič byl, dle požadavku investora, opatřen lajnováním pro různé druhy sportů. Úplným finále pak bylo lištování dilatačních spár po okrajích a nakonec lakování dvěma vrstvami zátěžového laku.

V době předání se jednalo z pohledového hlediska o hezky provedené dílo, ve skutečnosti to však byla časovaná puma, která explodovala velmi brzy a v plné razanci.

Rozborem a následným potvrzením přímo u výrobce těchto sportovních podlah bylo potvrzeno, že zhotovená reklamovaná podlaha nemá s výrobkem udávané firmy cokoliv společného. Tedy vlastně jedna část použitého materiálu by zde byla. Tou je použitá nášlapná vrstva, která je v zahraniční firmě vyráběna pro účely bytového použití a k pokládce plovoucím způsobem. Pro účely sportovních povrchů není vhodná.

Poslední dějství

Chyby v typu i vlastní realizaci byly nalezeny a zcela logicky bylo rozhodnuto, že dílo jako takové, je pro požadovaný účel zcela nevyhovující a bude nahrazeno jiným typem sportovní podlahy.

Při rozebírání podlahy bylo dále zjištěno, že realizační firma vůbec nepoužila podkladovou fólii – přičemž výrobce předepisuje dvě vrstvy PU fólie. O použitém druhu pružné konstrukce už ani nemluvě. Namísto kvalitních hřebíkových nebo vrutových spojovacích prostředků jen krátké nastřelené sponky. Pokládka PU fólie na roštu také má svá pravidla. Jedním z nich je vzájemný přesah okrajů jednotlivých fólií o cca 250 – 400mm se zalepením páskou. V našem případě byl přesah okrajů 20 – 50 mm, ovšem bez přelepení páskou. A navíc použitá fólie byla na okrajích povrchu ohnuta na zeď, což zamezovalo odvětrávání konstrukce roštu. Další konstrukční perlou bylo připevnění prvků nášlapné vrstvy pomocí nastřelených hřebíčků dlouhých cca 30mm. Záklopová hoblovaná prkna s vysokým obsahem velkých suků a s přítomností dřevokazného hmyzu……….

Na závěr

Dlouho jsem váhal, zda vás s tímto smutným příběhem z praxe seznámit. Vždyť vlastně vše dobře dopadlo. Dnes je v hale již podlaha nová a bez problémů slouží svému účelu. Tento smutný příběh však mohl skončit úplně jinak, nebýt zbytkové vlhkosti v podkladovém betonu. Podlaha by nejspíše vydržela podstatně déle (zřejmě by pouze povrzávala), ale sportovalo by se na ní jak o závod. Všichni by byly spokojeni…….. . Ptám se však, kde je zodpovědnost realizátorů díla – vždyť to je vlastně pokus o podvod. Ptám se kde byla zodpovědnost stavebních dozorů – stavební dozor stavby i stavební dozor investora? Měli vůbec pojetí o tom co zde bylo a jakým způsobem zabudováno? Na svědomí technika i vedoucího díla realizační firmy se už raději vůbec neptám……

A co majitel firmy? Tak ten mi po čase řekl, že „kdybych tam ten materiál tímto způsobem nenechal nainstalovat, nebyl bych schopen obstát cenově v konkurenci a zakázku bych nevyhrál“. Co na to říci více, kolegové podlaháři?

Zřejmě si zde položíte otázku, proč o tom zde píšu?. Píšu o tom proto, protože je to dílo jedné z našich velkých podlahářských firem, jejichž majitelé i vedoucí realizací nejsou žádnými profesními začátečníky. Píšu to pro zamyšlení všech – nepřipomíná vám to také něco ze současných praktik?

Dobrému řemeslu zdar.

Pavel Drápalík

Znalec v oboru dřevozpracování

Předseda Cechu parketářů ČR

copyright © 2006 - Cech parketářů a podlahové techniky České Republiky | design © 2006 - dogfish.cz